Starý národ obývající Středozem je vyznavačem dobrého jídla a pití, nijak neoplývá statečností, přeto je houževnatý a nezlomný. Hobit neboli Pulčíci měřili necelý metr, mají chlupatá chodidla, díky kterým mohli chodit velmi potichu a ačkoliv vypadají jako děti, rozhodně to děti nejsou.
V severské mytologii jsou elfové skřítci, v Tolkienovi představují příslušníky prastarého, nesmrtelného národa. Žijí v dokonalé symbióze s přírodou, jsou štíhlí a vysocí, mají dlouhé, špičaté uši, velmi bystré oči, díky kterým vidí velmi daleko a za jistých okolností dokáží vidět i do budoucna.
Mohou stát na straně Dobra i Zla, ostatně kruté prstenové přízraky pronásledující Froda byly kbysi také lidé, dokud je moc prstenu nezměnila, nebo krutí Haradští, kteří se nechali oklamat Nepřítelem a přešli na jeho stranu. Na druhé straně zase Aragorn a bojovníci z Minas Tirith a Rohanu byli na straně Dobra. Lidé se nechali snadno zlákat na cestu Zla.
Vynikající kováři a bojovníci s velkou silou žijící v dolech, nebo ve velkých skalních městech, které si sami hloubí. Jedním příkladem je třeba Dol u Osamělé Hory. Jsou v trvalém napětí s elfy. Gimli je však v tomto případě výjimka.
Čarodějové, neboli Istari, představují elitu, jsou nadáni mocí, ať už bojují na straně Dobra jako Gandalf, či Zla, což se týká mírumilovně vypadajícího Sarumana. Správný čaroděj by měl být moudrý a rozvážný.
Vznikli pod temným stínem Mordoru a proto nenávidí denní světlo a bojí se ho. Když je jejich pán posílal do boje, tak vždy pod rouškou noci, nebo pod stínem, který vysílal z Mordoru. Skřeti měli pokřivená těla, jako byla pokřivená mysl jejich tvůrce. Nebyli mnoho odolní, ale velmi rychle se množili a jejich armády byly vždy v početní přesile. Dokázali se pohybovat velikou rychlostí jak v tunelech pod zemí, tak i na volném prostranství.
Tzv. "Tupá síla". Nebyli moc inteligentní, ale měli velikou sílu. Většina jich byla na straně Zla, ale někteří, ač jich bylo málo, bojovali za Dobro. Převážně byli používáni jako hnací síla beranidel.